V adventním čase má člověk chuť zažít tu pravou předvánoční atmosféru, a proto jsme se v úterý 10. 12. vypravili na poslední letošní zájezd, tentokrát do německých Drážďan proslulých svými vánočními trhy.

Cestu nám zkomplikovala dopravní situace v Praze, a tak jsme sice se zdržením, ale v náladě naplněné očekáváním dorazili do Drážďan. Již v autobuse se nám dostalo mnoha informací o Německu, spolkové zemi Sasko i samotné historii Drážďan. Měli jsme totiž skvělou průvodkyni p. Marii Váňovou, která svůj výklad obohatila o řadu zajímavostí, např. o historii a výrobě slavné drážďanské štoly.

Prvním naším cílem byla návštěva kostela Fraeunkirche, který byl za války zcela zničen a teprve v nedávné historii obnoven v původní kráse. Návštěva tohoto kostela je zcela výjimečným zážitkem. Ke kostelu přiléhá několik náměstí, která jsou v adventním čase místem konání speciálních vánočních trhů. Ten největší se nachází na náměstí Altmarkt a je proslulý desítkami rozličných stánků, které jsou zcela originálně ozdobeny a nabízejí nejen všelijaké drobné dárky, ale především vynikající jídlo a pití. A tak neochutnat domácí klobásu nebo svařené víno či punč by bylo určitě chybou.

Po procházce trhy, které se v odpoledních hodinách brzy zcela zaplnily lidmi a rozsvítily tisíci vánočních světel, jsme se vydali na prohlídku dalších pamětihodností v centru Drážďan ve stopách nejvýznamnější dějinné osobnosti Augusta Silného. Zážitkem byla i návštěva stálé výstavy japonského, čínského a míšeňského porcelánu ve sbírkách muzea Zwinger. Právě výhledem na město ze střešních teras tohoto zámku jsme zakončili náš výlet a vrátili jsme se kolem deváté večerní hodiny domů. Pravda, nohy trochu bolely, ale zážitky spojené s tímto výletem určitě natrvalo zůstanou v našich vzpomínkách.

Hana Havelková

Parádní rozhled z Kuňky, aneb výlet na Pardubicko!

V úterý 24. 9. 2024 se uskutečnil zájezd našeho spolku do Slatiňan a na Kunětickou horu, kterého se zúčastnilo 47 seniorek a seniorů.

Když jsme vyráželi po osmé hodině ještě za sluníčka z Humpolce, doufali jsme, že nám krásné počasí vydrží. Leč naši meteorologové se poslední dobou nemýlí, a tak nás ve Slatiňanech vítal drobný déšť. I přesto jsme si udělali krátkou procházku po rozlehlé zahradě obklopující letní sídlo šlechtického rodu Auerspergů. Nenápadný zámeček skrývá nádherné interiéry, které jsme si prošli, a se zaujetím si vychutnali i zasvěcený výklad našich průvodkyň.

Pak už naše kroky vedly rovnou za nosem za krásnou vůní koňského hnoje . A nebyl to hnůj ledajaký! Setkání s nádhernými černými kladrubskými koňmi v nás zanechalo úžasný dojem. Ve slatiňanském hřebčíně jsme navštívili také kočárovnu a sedlovnu a po krátké pauze na rychlý oběd z vlastních zásob jsme vyrazili směrem na Kunětickou horu.

Přestože měli někteří účastníci trochu obavu, jak zvládnou cestu do kopce na hrad, ukázalo se, že ani ortopedické hole nejsou na překážku. Zdatnost našich seniorek a seniorů zaslouží velký obdiv. Odměnou nám všem byl nádherný výhled z Kuňky, jak se hoře podomácku říká. Její nadmořská výška činí „jen“ 315 metrů, ale rozhled do rovinatého kraje nabízí opravdu parádní. Počasí nás odměnilo za naši celodenní aktivitu návratem sluníčka, a tak nezbývalo než si na závěr slíbit, že si musíme brzy naplánovat další pěkný výlet po naší krásné zemi.

Zapsala Hana Havelková

Za deštivého počasí ve čtvrtek 12. 9. po obědě se vydalo autobusem 45 seniorů z Humpolce a okolí na ochutnávku vín do sklípku Vinařství Bratra Jana v Dolních Bojanovicích. Po třech hodinách jízdy dorazili na místo, kde je majitel sklípku mile přivítal. Po sestoupení do klenutého sklepa, ve kterém bylo vše připraveno na pohoštění, se účastníci posadili na lavice ke stolům, kde pro každého byla připravena sklenka na víno. Po usazení všech se slova ujal majitel Bratr Jan, který v krátkosti představil sebe i své vinařství. Poté začal rozlévat víno na ochutnávku, ke kterému vždy řekl jeho složení i chuť. Začal růžovým vínem, následovalo bílé víno, jak suché, tak polosuché i víno červené. Celkem bylo podáno osm druhů, ze kterého si každý mohl vybrat podle své chuti. Nabídnut byl bílý i červený burčák. Na stole nechyběly ani džbány s vodou a citronem na zapití. Aby se víno dobře popíjelo, byl podán dobrý guláš z vepřového masa s chlebem, kterého si mohl každý dát podle své chuti. K zakousnutí nechyběl ani sýr. Ke sklípku patří hudba i zpěv. To obstaral organizátor zájezdu pan Jaroslav Moučka, který hrál na bubny, na harmoniku hrála a zpívala paní Alena Machyánová, na heligonku hrál pan František Novák. Krásné lidové i jiné písničky si společně zazpívali všichni senioři, někteří si i na malém prostoru zatančili. Celým večerem vládla dobrá nálada, účastníci se oprostili od svých všedních starostí a dobře se pobavili. Blížila se 21,00 hodina, čas odjezdu zpět, ještě zakoupit víno domů, rozloučit se a poděkovat za pohoštění majiteli. Za deště, který byl po celý den, se senioři vydali na cestu zpět, kam je před půlnocí dovezl spolehlivě řidič pan Miroslav Paťha, patří mu za to poděkování. Panu Jaroslavu Moučkovi děkujeme za organizaci i pořízenou fotodokumentaci, a ostatním hudebníkům za navození dobré nálady. Byl to další pěkný výlet po prázdninové přestávce.

Jana Reichertová

V sobotu dne 27. 4. se autobusem vydalo 49 seniorů na první výlet z Humpolce do Prahy za poznáním a kulturou. První zastávkou bylo Hlavní nádraží, a to zrekonstruované prostory historické Fantovy budovy postavené v letech 1901 až 1909. Krásné secesní sály i kavárna slouží nyní kulturním a společenským událostem, též komentovaným prohlídkám těchto prostor. Je zde k vidění i pozlacený státní znak první republiky z let 1918 až 1920, který zde byl umístěn na počest příjezdu prezidenta T.G. Masaryka z exilu. Komentovaná prohlídka se všem moc líbila a nechyběly ani snímky na památku těchto krásných prostor. Po prohlídce se senioři procházkou za slunečného a teplého dne vydali Jeruzalémskou ulicí, kde prošli kolem krásné Jeruzalémské synagogy, nejmladší a zároveň největší v Praze. Senovážnou ulicí se dostali k ČNB Na Příkopě, kde v Návštěvnickém centru a historickém trezoru shlédli výstavu Lidé a peníze, kde se dozvěděli plno zajímavých věcí z historie i současnosti naší měny. Je zde k vidění i největší tepaná zlatá mince v Evropě, vážící přes 130 kg. Senioři si mohli také potěžkat v ruce zlatou cihlu. Přišel čas oběda, takže se většina vydala posilnit do blízkého Paladia. Před 14,00 hodinou již všichni seděli na svých místech v divadle Hybernia, kde shlédli muzikál Zpívání v dešti. Krásné melodie a výkony zpěváků, herců i tanečníků se všem moc líbily. V 17,00 hodin po prožitém dnu v Praze se senioři vydali na zpáteční cestu do Humpolce. Zájezd připravily p. Ježková, Reichertová.

Druhý výlet do Brna za poznáním se uskutečnil dne 7. 5. a to za deštivého počasí po celý den, 52 seniorům to však náladu nepokazilo, a tak se sešli ráno s deštníky u pošty v Humpolci. Po bezproblémové cestě po dálnici do Brna byl první zastávkou hrad Špilberk, který pochází ze 13. století. Zde senioři navštívili kasematy, které byli vybudovány v roce 1742 a sloužily jako úkryt vojenské posádce i skladování potravin a vojenských potřeb. Od roku 1783 se kasematy začali používat jako vězení pro nejhorší zločince rakouských a českých zemí. Ponuré prostory, kterými senioři procházeli s průvodkyní přes hodinu, působily na všechny s respektem. Po skončení této prohlídky se vydali s deštníky pěšky k další dominantě města, katedrále sv. Petra a Pavla, kterou si se zájmem prohlédli i trochu v lavicích odpočinuli. Poté se přemístili na náměstí Svobody, zde po rozchodu se každý šel občerstvit, aby načerpal sílu na další program. Po obědové pauze se pokračovalo ke kostelu sv. Jakuba, kde je pod ním umístěna 2. největší kostnice v Evropě, je zde až 50 tisíc kosterních pozůstatků. Po výkladu a prohlídce se senioři vydali na autobusové nádraží, odkud je autobus odvezl na poslední cíl výletu, a to vodojemy na Žlutém kopci. Tyto mysteriózní podzemní katedrály, které byly vybudovány pro potřeby zásoby vody pro obyvatele města, měly objem více než 30 milionů litrů a v provozu byly až do roku 1997. První cihlový vodojem pochází z roku 1874, má rozměr 45 x 45 m, druhý z roku 1894 s rozměry 35 x 55 m byl v té době největší podzemní stavbou v Brně. Třetí vodojem je z roku 1917 a tvoří ho dvě vzájemně přiléhající nádrže v rozměrech 35 x 30 m a 45 x 30 m, které podpírá soustava 87 betonových pilířů. Tyto nádrže se vyznačují neuvěřitelně dlouhou ozvěnou. Komentovaná prohlídka těchto prostor byla krásným zakončením výletu v Brně, kde senioři nachodili celkem po městě 8 km.

Zájezd byl velmi dobře připraven studentkami Střední školy informatiky a cestovního ruchu v Humpolci Anastázií Hynštovou a Terezou Těšínskou za pomoci paní učitelky Veroniky Kamešové. Studentky již při cestě do Brna komentovaly místa, kterými se projíždělo i všem seniorům rozdaly knížečky s navštívenými místy v Brně, které samy vyrobily. Senioři jim v závěru cesty za vše poděkovali potleskem i malou sladkou odměnou. Též bylo poděkováno panu řidiči Jiřímu Kochovi za bezvadnou jízdu i Janě Reichertové, která zájezd vedla.

Jana Reichertová

Po letních měsících, kdy většina seniorů zastává funkci hlídacích babiček a dědečků o prázdninách, se opět od měsíce září schází na akcích, které pro ně připravuje výbor Seniorů ČR v Humpolci.

Senioři se schází na pravidelném přátelském posezení při hudbě v Mikádu, též vyjíždí za kulturou i poznáním různých míst v Česku. V měsíci září vyjeli do Pardubic, kde shlédli dopolední představení muzikálu Makropulos, odpoledne se vydali na prohlídku hradu. Další cesta vedla na Moravu do sklípku u Osičků ve Velkých Bílovicích, kde si zazpívali i zatančili při cimbálové muzice. Koncem měsíce se sešli v Mikádu, aby zde potrénovali paměť velmi zábavnou formou.

Hned 1. října oslavili Mezinárodní den seniorů dopoledním shlédnutím filmu Život začíná po stovce a večer si poslechli koncert dechové hudby Mistříňanka, tyto dvě akce pro seniory připravilo městské Infocentrum v Humpolci. Další oslavu dne seniorů připravil výbor Seniorů, a to setkáním v jídelně České zemědělské akademie, kde si opět senioři zatančili a zazpívali při hudbě. Též shlédli taneční vystoupení děvčat ze školní družiny Hálkova. Senioři se v tomto měsíci vydali na další zájezd, a to do Olomouce do Pevnosti poznání i prohlídku kulturních památek města. Sešli se opět na setkání v Mikádu, kde si zazpívali své oblíbené písně při harmonice. Potrénovali si paměť i navštívili místní kino, které pro seniory připravuje dopolední promítání filmů za snížené vstupné.

V sobotu dne 4. 11. se vydali na další zájezd do Prahy Národního divadla na představení hry Ladislava Stroupežnického Naši furianti. Do ND se senioři velmi těšili, protože několik z nich v těchto prostorách ještě nebylo. Před otevřením se setkali s velmi ochotnou mladou manažerkou prodeje vstupenek Wendy Zimmerovou, která hromadné vstupenky zajišťuje. Dostali od ní dárek, několik knižních programů z minulých let, které byly již vyřazeny, ale mohou ještě posloužit jako informace o hercích apod. S paní Wendy si pořídili společnou fotografii. Po otevření vstupu do prostor ND, které na seniory dýchlo svou majestátností, šli se někteří podívat do prostor, kde jsou Základní kameny ND. Poté zaujali svá místa k sezení a kochali se nádhernou výzdobou prostor ND. Představení, ve kterém hráli herci např. František Němec, David Matásek, Ondřej Pavelka, Taťjana Medvecká, Martina Preissová a další, se moc líbilo. Po skončení se vraceli k Jiráskovu mostu, místu nástupu do autobusu, již večerní Prahou. Od Jiráskova mostu přes Vltavu se pokochali krásným pohledem na osvětlený Pražský hrad i Petřínskou rozhlednu. Nasedli do autobusu a plni dojmů se vraceli zpět do Humpolce.

Do konce roku ještě zbývají dvě přátelská setkání při hudbě, to poslední vánoční je i s dárečky. Též dopolední středeční promítání filmů se uskuteční ještě dvakrát.

Humpolečtí senioři opravdu nezahálí, výbor už plánuje akce na příští rok 2024.

Jana Reichertová

Ráno dne 12. října ještě za tmy vyjížděl od pošty v Humpolci autobus s humpoleckými seniory na dálnici směr Brno, aby pak zamířil do moravského města Olomouc. Po třech hodinách jízdy, kdy někteří dospávali ranní brzké vstávání, dorazili do cíle, a to Pevnosti poznání. Architektonicky výjimečné stavby, která v 19. století sloužila jako dělostřelecký sklad, v roce 2015 po rozsáhlé rekonstrukci se stala útočištěm poznání. Je to centrum Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, které je oázou vědy, má v sobě ojedinělou atmosféru místa a sílu vzdělávat i inspirovat všechny generace. V centru vědy nás přivítal student VŠ Vítek Brukner, který nás seznámil s programem prohlídky, kdy na 150 exponátů je rozděleno do čtyř tematických expozic, a to Rozum v hrsti, Světlo a tma, Živá voda a Do historie. Rozdělili jsme se po skupinách a začali s prohlídkou, kde se nás vždy ujali přítomní animátoři, kteří nám velmi ochotně zodpověděli naše dotazy. Prošli jsme obřím modelem mozku i oka, kde jsme se dozvěděli spousty zajímavostí. Navštívili jsme digitální planetárium, zvážili na digitální váze, která nám ukázala kolik vážíme na Zemi a kolik na jiných planetách vesmírné soustavy. Složili jsme mapu České republiky po krajích, podívali se na různé živočichy pod mikroskopem, seznámili se s historií Olomouce i modelem města. Dopolední čas prohlídky rychle utekl, a tak nastal čas oběda, který jsme měli zajištěný v menze Univerzity Palackého, kam nás průvodce Vítek dovedl přes Botanickou zahradu s rozáriem, kde ještě kvetly růže i jiřiny. Po obědě se každý mohl rozhodnout, zda se vrátí do Pevnosti na další prohlídku, nebo se vydá na procházku městem po památkách. Naše skupina žen se rozhodla pro prohlídku města. Přes Bezručovy sady jsme se vydaly navštívit Dóm sv. Václava, kostel Panny Marie Sněžné, prošly jsme kolem kaple sv. Jana Sarkandra. Došly jsme na Horní náměstí, kde jsme si prohlédly sloup Nejsvětější Trojice, radnici s orlojem, kašny. Přálo nám i pěkné počasí, takže jsme poseděly na zahrádce Café Mahler při dobré kávě i zmrzlině. Poté jsme zamířily na Dolní náměstí, kde je Mariánský sloup i Neptunova a Jupiterova kašna. Blížil se čas odjezdu, a tak jsme se vydaly Bezručovými sady zpět k Pevnosti poznání, kde se po třetí hodině scházeli i ostatní účastníci zájezdu, který dobře zorganizovala a vedla členka výboru Senioři ČR paní Květa Ježová, které patří poděkování. Jelikož všech 32 seniorů se sešlo ve stanovený čas, mohl pan řidič autobusu Josef Paťha nastartovat a opět prokázat své řidičské umění projet úzkým mostem valu, kde ho dělily jen centimetry. Za slabého deště jsme dojeli o půl sedmé večer do Humpolce, řidiči bylo poděkováno potleskem. Byl to příjemně strávený den, který se vydařil a seniorům líbil. Jana Reichertová

Ještě jsou volná místa 22.června na výlet s panem Jouklem  do Ústí n/Orlicí – malá provozovna – vyšívání obrazů , šití vlajek (i na korunovaci do Anglie)
Rychnov n/Kněžnou – zámek.  500 Kč. včetně oběda.                                                            Ifo. na t.č.  724 924 434                                                                                                                        Odjezd z HU v 7,00 od pošty.

POZVÁNKA

Senioři ČR z.s. ZO HUMPOLEC pořádají 15. 6. 2023 zájezd do Polska „Kudova Zdroj“ (možnost levnějšího nákupu) a na prohlídku Hrádku u Nechanic.

Mohou se přihlásit i nečlenové spolku seniorů.

Členové 500 Kč, nečlenové 550 Kč, včetně obědu.

Platba: 6. 6. 2023 od 13:00 do 14:00 hod. v Mikádu.

Zájemci, volejte na tel. č.: 722 589 052

Odjezd: v 5:30 hod. od pošty

V rámci akce Trénování paměti-chodíme pro mozek a radost, jsme se vydali na výlet na Moravu. Dne 16.3.2023 se vydalo 47 seniorů z Humpolce do Jevíčka do firmy CZEK BLEJS,kde se vyrábějí holicí čepelky.Vedoucí provozu nás podrobně seznámil s celou výrobou. Čepelky se ze 2/3 vyrábějí na vývoz,nejvíce do Afriky, ale také třeba na Filipíny a do severských zemí. Každá země má jiné požadavky např. na ostrost,sílu apod.
Potom jsme jeli do Javoříčka, Prohlédli jsme si krásné Javořické jeskyně-jsou zde vidět úžasné přírodou vytvořené útvary připomínající postavy,oblaky,záclony-nejtenčí a barevné a jiné unikáty. V jeskyních také přespávají v zimě netopýři .
Kvůli různým dopravním okolnostem jsme obědvali až v 16h. Potom jsme se podívali ještě do krásného,ale hodně studeného poutního kostela P.Marie ve Křtinách. Po výkladu o historii zdejšího místa,nákupu upomínkových předmětů jsme si poslechli krásnou Zvonkohru,kde jsou největší zvony ve střední Evropě.
Vrátili jsme se domů pozdě, unaveni,ale šťastni,co jsme za 1 den stihli vidět.
Děkujeme vedoucímu p. Jouklovi za organizaci a těšíme se na další výlet.

Zapsala M. Kopecká